Zemřela matka a do hrobu dána,siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly. | | |
Na pahorky mezi buky
kostelíček s věží nízkou;
s věže pak slyšeti zvuky
hájem a sousední vískou. | | |
"Pěkná noc, jasná - v tu dobu
spěchají živí ke hrobu,
a nežli zvíš, jsi hrobu blíž -
má milá, nic se nebojíš?" | | |
Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrům dítě přimknuté;
matku zkřísil ještě s těží,
avšak dítě - zalknuté. | | |
"Matko, matičko! řekněte,
nač s sebou ten nůž béřete?"
"Nůž bude dobrý - někde v chladu
vypíchnem oči zlému hadu-
pojď jen honem, pojď!" | | |
Hoj, ty štědrý večere,
ty tajemný svátku!
cože komu dobrého
neseš na památku? | | |
Sedává, sedává,
přežalostně vrká;
každý, kdož uslyší,
sdrce jemu puká. | | |
Tu však muž lesní s lože svého skočí,
zrak upřený v cestu divoce plane;
kyjem ohromným nad hlavou točí
a skok za skokem prostřed cesty stane. | | |
"Perly jsem tobě vybírala,
bíle jsem tebe oblíkala
v sukničku jako z vodních pěn;
nechoď dceruško, k vodě ven! | | |
Vzal sekeru na ramena,
uťal vrbu u kořena;
padla těžce do potoka,
zašuměla do hluboka. | | |
Umřela panna v doě jarních let,
jako když uschne mladé růže květ;
umřela panna, růže v poupěti-
škoda jí, škoda v zemi ležeti! | | |
"Oh! zabila jsem děťátko, matko má!
holoubátko to nebylo-
líčko se ti proměnilo,
a potrhán je tvůj vzhled!" | | |
Slyšte a vězte - nejsouť marné hlasy!
vložte je pilně na paměť:
nastane doba, přijdou zase časy,
kdež obživne i mrtvá sněť. | | |