Zemřela matka a do hrobu dána,siroty po ní zůstaly; i přicházely každičkého rána a matičku svou hledaly. | | |
Na pahorky mezi buky kostelíček s věží nízkou; s věže pak slyšeti zvuky hájem a sousední vískou. | | |
"Pěkná noc, jasná - v tu dobu spěchají živí ke hrobu, a nežli zvíš, jsi hrobu blíž - má milá, nic se nebojíš?" | | |
Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrům dítě přimknuté; matku zkřísil ještě s těží, avšak dítě - zalknuté. | | |
"Matko, matičko! řekněte, nač s sebou ten nůž béřete?" "Nůž bude dobrý - někde v chladu vypíchnem oči zlému hadu- pojď jen honem, pojď!" | | |
Hoj, ty štědrý večere, ty tajemný svátku! cože komu dobrého neseš na památku? | | |
Sedává, sedává, přežalostně vrká; každý, kdož uslyší, sdrce jemu puká. | | |
Tu však muž lesní s lože svého skočí, zrak upřený v cestu divoce plane; kyjem ohromným nad hlavou točí a skok za skokem prostřed cesty stane. | | |
"Perly jsem tobě vybírala, bíle jsem tebe oblíkala v sukničku jako z vodních pěn; nechoď dceruško, k vodě ven! | | |
Vzal sekeru na ramena, uťal vrbu u kořena; padla těžce do potoka, zašuměla do hluboka. | | |
Umřela panna v doě jarních let, jako když uschne mladé růže květ; umřela panna, růže v poupěti- škoda jí, škoda v zemi ležeti! | | |
"Oh! zabila jsem děťátko, matko má! holoubátko to nebylo- líčko se ti proměnilo, a potrhán je tvůj vzhled!" | | |
Slyšte a vězte - nejsouť marné hlasy! vložte je pilně na paměť: nastane doba, přijdou zase časy, kdež obživne i mrtvá sněť. | | |