Na Buštěhrad přijel odpoledne a srnec byl spravedlivě rozdělen. Jednu kýtu jsme dali pekaři Bláhovi, byl k nám za války moc hodný, jednu do statku Burgrovým, ti k nám byli ještě hodnější, a ostatní máma naložila do takové krásné kamenné štoudve a dělala mým bráškům [?] a [?] omáčky a bifteky, což byla její veliká specialita. Kluci se cpali na příští léta, aby vydrželi Terezín, [?], Mauthausen a pochody smrti v třicetistupňových m razech a nošení kamenů do mauthausenských schodů v třicetistupňových vedrech a všechny ty krásné věcičky, které pro ně připravili Němci. Hugo se vrátil celkem dobrý. Jirka se vrátil z Mauthausenu a měl čtyřicet kilo a půl roku umíral od hladu a utrpení, než začal znovu žít. Nikdy mi o tom moc nevyprávěl, jenom jednou, a když jsme mluvili o tom srnci, řekl: "Možná že ten srnec mi zachránil zrovna život. Možná že ty poslední kusy pořádného masa mi vystačily akorát do konce." Strejda [?] tu hlavu srnce vypreparoval a pověsil si ji nad dveře své sněhobílé chalupy. Udělal to, ačkoliv to bylo proti jeho zásadám, a lesníkům tvrdil, že to krásné paroží dostal z Alp. A svým dětem a vnoučatům vyprávěl, že když se to vezme kolem a kolem, tak lov na toho srnce byl daleko nebezpečnější než lovy na dravou zvěř v Africe. A taky sliboval, že jim to jednou poví. Ale už se k tomu nedostal. A také parůžky ze srnce neodnesl na můj milej hrad Křivoklát, jak sliboval, někdo je ukrad, protože [?] už nežil. Strýček zemřel po válce krátce po něm a neměl už na nic čas. Když jsem mu přijel na pohřeb a na břehu vyhrávala kapela píseň o věrném převozníku a jeho dávali ve velké černé rakvi na jeho nejstarší loď, na které převezl na nezabudickou stranu desítky mrtvých kamarádů, m ěl jsem už ze všeho rozum a brečel jsem jak nikdy v životě. Ležel v té rakvi s krásnými knírky pod nosem, bledý jak sama tetička smrt. Vezli ho na druhou stranu a řeka pod námi plynula, jako plyne milióny let, a mě nemohli utišit. Byl jsem už tak starý, že jsem věděl, že nepohřbívám jenom strejdu, ale celé své dětství a všechno, co s ním souviselo. V té rakvi byla i pravá anglická meruna, studené podmáslí, nakládané ryby a srnčí, pražské buřty a gramofonová deska TISÍC MIL.