Životní úroveň

 

Velmi zjednodušeně se dá říci, že vyjadřuje jak se kdo má? Tedy kolik si může koupit statků nebo služeb, v jaké kvalitě si může tyto věci dopřát, jak často apod. Životní úroveň nás zajímá minimálně na 2 úrovních:

1)      životní úroveň jednotlivých domácností (tedy jak se daří té které domácnosti)

2)      životní úroveň daného státu – kolik statků a služeb může stát svým občanům poskytovat, zda úplně zdarma, částečně zdarma, v jaké kvalitě apod. K tomuto bodu také patří úroveň životních podmínek (tedy např. kvalita životního prostředí)

 

Životní úroveň se dá samozřejmě změřit, nejčastěji se používají metody Hrubého domácího produktu (HDP) a Hrubého národního produktu (HNP). Tyto dva nejčastější způsoby, ale nezahrnují věci jako kvalita životního prostředí, volný čas, dostupnost lékařské péče, gramotnost, dožití apod. A proto se používají i jiné metody, kde se s těmito problémy počítá, a sem patří např.:

 

1)      index udržitelného ekonomického blahobytu

2)       čistý národní produkt

3)      skutečné bohatství národů

4)      index lidského rozvoje

 

Pořadí zemí s nejvyšší životní úrovní za rok 2012, měřeno pomocí různých hledisek:

1)      Austrálie

2)      Kanada

3)      Švédsko

4)      Nový Zéland

5)      Norsko

6)      Dánsko

7)      USA

8)      Švýcarsko

9)      Finsko

10)  Nizozemsko

 

Samozřejmě toto nemusí být pořád stejné, neustále se promíchává a mění, ale tyto země dosahují nejvyšší životních úrovní. A životní úroveň v ČR je asi 25 - 30 nejvyšší.

 

Úkol

 

Životní úroveň určuje například trh s byty a jejich cena. Příklad na prodej bytu:

Pan Novák prodává přes realitní kancelář byt, 3+1 v ceně 1,5mil Kč. Po půl roce se mu podařilo daný byt prodat. Vypočtěte, kolik čistého zůstane panu Novákovi za prodej nemovitosti. Provize realitní kanceláře je 5%. Dále se musí zaplatit daň z převodu nemovitosti ve výši 4% a  také musí zaplatit 10 000Kč advokátovi, který na prodej dohlédne.