Životní úroveň
Velmi zjednodušeně se dá říci, že vyjadřuje jak se kdo má? Tedy kolik si může koupit statků nebo služeb, v jaké kvalitě si může tyto věci dopřát, jak často apod. Životní úroveň nás zajímá minimálně na 2 úrovních:
1) životní úroveň jednotlivých domácností (tedy jak se daří té které domácnosti)
2) životní úroveň daného státu – kolik statků a služeb může stát svým občanům poskytovat, zda úplně zdarma, částečně zdarma, v jaké kvalitě apod. K tomuto bodu také patří úroveň životních podmínek (tedy např. kvalita životního prostředí)
Životní úroveň se dá samozřejmě změřit, nejčastěji se používají metody Hrubého domácího produktu (HDP) a Hrubého národního produktu (HNP). Tyto dva nejčastější způsoby, ale nezahrnují věci jako kvalita životního prostředí, volný čas, dostupnost lékařské péče, gramotnost, dožití apod. A proto se používají i jiné metody, kde se s těmito problémy počítá, a sem patří např.:
1) index udržitelného ekonomického blahobytu
2) čistý národní produkt
3) skutečné bohatství národů
4) index lidského rozvoje
Pořadí zemí s nejvyšší životní
úrovní za rok 2012, měřeno pomocí různých hledisek:
1) Austrálie
2) Kanada
3) Švédsko
4) Nový Zéland
5) Norsko
6) Dánsko
7) USA
8) Švýcarsko
9) Finsko
10) Nizozemsko
Samozřejmě toto nemusí být pořád
stejné, neustále se promíchává a mění, ale tyto země dosahují nejvyšší
životních úrovní. A životní úroveň v ČR je asi 25
- 30 nejvyšší.
Úkol
Životní úroveň určuje například trh s byty a jejich cena. Příklad na
prodej bytu:
Pan Novák prodává přes realitní kancelář byt,
3+1 v ceně 1,5mil Kč. Po půl roce se mu podařilo daný byt prodat.
Vypočtěte, kolik čistého zůstane panu Novákovi za prodej nemovitosti. Provize
realitní kanceláře je 5%. Dále se musí zaplatit daň z převodu nemovitosti
ve výši 4% a také musí zaplatit 10 000Kč advokátovi, který na prodej
dohlédne.